Popis

Je nejen příjemné pro obyvatele a návštěvníky města, když si mají kam skočit na záchod, ale také přínosné pro město, když není pomočeno a pokáleno. Je špatnou vizitkou města, najdou-li se na každých schodech, v každém průchodu a koutě smrduté mapy uschlé moči a za každým rohem či houštinou lidské výkaly a větrem rozváté zahnědlé toaletní papíry. Řešení je přitom podobně snadné jako umístění košů na směsný i tříděný odpad ve veřejném prostranství. Pokud má domácí chodec, turista i bezdomovec kam své odpady odložit, je vcelku pravděpodobné, že určeného místa využije, protože je to pohodlnější i intimnější.
Nesmíme si samozřejmě představit předrevoluční zaplivaný záchod, kde v okýnku sedí špatně placená (ale přesto veřejné rozpočty průběžně zatěžující) přisprostlá bába, která za deset korun vydá člověku čtyři útržky papíru. Inspiraci můžeme najít ve Švýcarsku, jmenovitě například v Zürichu, který je vybaven moderními nerezovými buňkami (ty mohou stát samostatně třeba v parku anebo být obezděny v rámci budovy), jež se po použití samy umyjí, takže slušně ustrojené byznysmence ani nepřijde na mysl, že v téže komůrce vykonal svou potřebu i žebrák.
Veřejné záchody patří mezi základní občanskou vybavenost veřejného prostoru a mají být zadarmo, aby je mohli využít i lidé bez drobných v kapse, děti, lidé na okraji společnosti či šetřílci, kteří by se raději vyčurali zvenku, než aby zaplatili pět korun (čímž by záchodky pozbyly smyslu). Stejně jako koše na odpadky jsou veřejné záchody prostředkem k čistému městu, kde se příjemně žije.