Popis

Park na Flemingově náměstí je z mého pohledu k odpočinku a trávení času v nynější podobě takřka nevyužitelný. Jeho exkluzivní poloha, kdy se dotýká jak univerzitního kampusu, tak obytné zástavby, by mohla být ideálním místem pro setkávání či aktivní odpočinek. Nyní jsou chodníky po obvodech parku ve velmi špatném stavu, protože jimi prorůstají kořeny stromů – samotná chůze, běh či jízda s kočárkem se tak stává prakticky nemyslitelnou. Prvním návrhem na zlepšení celého stavu by tedy byly chodníky – minerální beton by tak mohla být cesta k tomu, aby asfalt nebyl popraskaný za pár let, jako je tomu nyní. Park na Flemingově náměstí můžeme rozdělit na 4 kvadranty. Jeden kvadrant (viz primitivní nákres na ilustračním obrázku) by mohl sloužit k vybudování malého dětského hřiště, které by obsahovalo speciální prvky pro pohybově znevýhodněné děti, které samozřejmě mohou využívat i děti pohybově neznevýhodněné (inspirace a vizualizace prvků pro hendikepované zde http://www.hristehrou.cz/originalni-detska-hriste-nejen-pro-vozickare/). Druhý kvadrant by sloužil pro venkovní posilovnu – a obvodové cesty a vnitřní kříž by mohly sloužit jako malá běžecká dráha. Park by se tak stal vyhledávaným místem pro aktivní odpočinek v této zóně – jak místními obyvateli, tak studenty z kampusu. Třetí kvadrant by za příznivého počasí mohl sloužit jako veřejné grilovací místo (viz návrhy bez rozdělávání ohně a kouře zde http://www.verejne-grilovani.cz/) – vzhledem k absenci kouře a poloze parku by tak grilovací setkání nerušila rezidenty ze sousedství parku, ani ostatní budovy – především ÚOCHB. Samozřejmostí by byly lavice a odpadkové koše, aby se v místě zachovávala čistota. Čtvrtý kvadrant by sloužil čistě estetice – mohly by zde být umístěny květinové záhonky, popřípadě okrasné keře. Současný stav parku je bohužel neutěšený – je zde pouze pár laviček a tento poměrně velký park slouží především jako tranzit, ne jako místo k zastavení, odpočinku, trávení času, nemluvě o špatném stavu především obvodových cest. Park by sloužil komukoliv z Prahy 6 či odjinud, také studentům z nedalekého univerzitního kampusu, s hřištěm jsem myslela hlavně na děti, které si obyčejných dětských hřišť užít nemohou z rozličných důvodů – unikátní poloha nedaleko stanice metra či tramvaje dělá park přístupnějším (stanice Dejvická je bezbariérová, taktéž zastávka Lotyšská či Zelená ve spojení s nízkopodlažními tramvajemi). Rozvržení stanovišť v kvadrantech jsem volila účelově – dětské hřiště je například na místě, které je nejméně exponováno silniční dopravě.